Beskydy – Lašská brána
71 km/3020m+
Ultratrail
Bordovice UTT
Ztracené vrchy jsou jeden z těch závodů, které člověk běží hlavně kvůli krajině. Trasa je postavená tak, aby vedla přes nejhezčí místa Beskyd a Lašské brány — kopce, vyhlídky, hrady i hřebenovky, které normálně člověk spojuje spíš s výlety než s ultratrailem.
Pořádá je Bordovice Ultratrail Team, takže už dopředu člověk ví, že organizace bude poctivá. Běžel jsem už první ročník, který byl trochu testovací, ale i tak výborný. Druhý ročník už ukázal, jak se zkušenosti zúročily — závod byl po všech stránkách dotažený a působil velmi profesionálně.
Podmínky a organizace
Závod vede krásnou a pestrou krajinou mezi Beskydami a Lašskou bránou. Hned úvod přináší ikonická místa jako hrad Šostýn, Štramberk a jeskyni Šipka. Následuje přeběh na Svinec s výhledy do krajiny a pak dlouhé běžecké pasáže přes Veřovské vrchy až zpět do Bordovic.
Závěrečná hřebenovka přes Veřovské vrchy patří k nejhezčím částem celé trasy — otevřené hřebeny, výhledy a plynulý trail, který se krásně běží, když ještě zbývají síly.
Zatímco první ročník provázelo deštivé počasí, letos se závod vydařil ideálně. Ráno bylo chladné, skoro mrazivé, ale postupně se den otevřel do slunce a tepla. Na začátku dne byla krásná inverze a později přišlo jasné podzimní počasí s výhledy do krajiny.
Byl to jeden z těch dnů, kdy hory působí přívětivě a člověk má pocit, že běží spíš dlouhý výlet než závod.
Průběh závodu
Start jsem rozběhl svižně a až do Štramberka šlo všechno ideálně. Tempo drželo, tělo fungovalo a běh byl plynulý.
Při přeběhu ze Štramberka na Svinec se ale začalo ozývat zranění z Beskydské sedmičky — kotník a koleno. Bylo to trochu očekávatelné, protože od B7 uběhl teprve měsíc. Na výšlapu na Svinec a následném seběhu se bolest zhoršila a do Hostašovic už to bylo spíš utrpení než běh..
To je škoda, protože právě tahle část je velmi běhavá a rychlá. Tam jsem ztratil hodně času, který by jinak šel stáhnout.
Za občerstvovačkou u Zrzávky jsem potkal Monču, která mi půjčila stahovák na koleno. To byla malá věc s velkým efektem. Bolest se stabilizovala a mohl jsem zase zrychlit.
Veřovské vrchy jsem pak prosvištěl překvapivě dobře, i když už šlo o poslední třetinu závodu kolem padesátého kilometru. Trail tam krásně plyne a když tělo dovolí, běží se téměř samo.
Finále
Velké povzbuzení přišlo v Padolí — palačinky s čokoládou, které mají na ultratrailu téměř magickou sílu. Poslední výstup na Velký Javorník jsem si už vyloženě užil. Domácí kopec, známé stezky a vědomí, že cíl je blízko.
Seběh zpět do Bordovic už byl radostný. Bolest ustoupila do pozadí a zůstal jen pocit dokončení dlouhé trasy.
Ztracené vrchy potvrdily, že Bordovice Ultratrail Team patří k nejlepším lokálním pořadatelům. Trasa byla krásná a promyšlená, občerstvovačky skvěle připravené a medaile patřily k nejhezčím, jaké jsem na závodech viděl. Atmosféra přátelská a přirozená, bez zbytečného tlaku velkých akcí.
